Tvoření s příběhy

Celý svět, celé lidstvo, je o lásce. Všechno se řídí láskou. Všechno se vyvíjí směrem k lásce. Lidé se množí z lásky. Vztahy se tvoří z lásky. Nové věci se tvoří z lásky k něčemu. Většina překvapení, která vás kdy pro někoho napadla byla vytvořena z lásky. Lidstvo se někam pořád posouvá a každý chce následovat svou lásku. I všechna odvedená práce na tomto světě souvisí s láskou. Práce, kterou děláte s láskou má teprve největší smysl. A pokud neděláte práci s láskou, pak ji děláte pro peníze, které milujete. A pokud nemilujete ty peníze za vaši práci, pak aspoň milujete to, co si za ty peníze pořizujete. Když se ohlídnete do historie, tak zjistíte, že pro lásku se děly velké války, nebo velká uzdravení.

Jak bych začala….  Jasně že to je o pokračování proměny pracovny v přímořském stylu. Ale je to zejména o hodnotách, které jsme probraly, zkoumaly, a nevyhnutelně i tvořily. Tvoření těchto šesti kousků zabralo opět spousty času a opět se nespalo. Ale o to více času bylo na to, o věcech a jednotlivých krocích přemýšlet. Vybavuje se mi teď Halina Pawlowská se svou talk show, které má vždy na nějaké téma. Já bych zvolila téma TVOŘENÍ. Neboť to je téma dosti nevyčerpatelné. Narážím na to ve spoustě sférách života. Při některých odblokováních mých klientů/klientek, často je toto slovo zmiňováno. Je to jasné jak facka, protože život je prostě o tvoření. Jen každý to vnímá trochu jinak.

Bylo parné léto a já narychlo balila věci k vodě. Dneska půjdeme jen k řece, je to kousek a moc věcí nepotřebujeme. Hážu věci do tašky a košíku, chystám děti ke dveřím, všechno musí být šup šup rychle, žádné zdržování, u dveří se ještě otočím a vracím se spěšně do ložnice, kde zašmátrám nahoře v polici v knížkách. Nějakou si k vodě vezmu.......jen nevím jakou. Co bylo prvního po ruce – rychle jsem mrkla na tytul a na setinu vteřiny zaváhala......chci tuhle? Jednou jsem ji už začala číst a nějak mne neudržela v koncentraci........ale jó, třeba je teď na ni ten správný čas. Přibalila ji do košíku a pojďte děti...... frčíme, vezmem si kola a pojedem. A tak knížka Synchronicita od Deike Beggové jela s námi.

Zadání znělo: Pracovna mojí kamarádky....  V přímořském stylu. Další důležité zadání znělo: Gauč nestěhovat! Koberec zanechat! Tato zadání nadiktoval její manžel. Jeho odůvodnění: Koberec je nový a gauč nepřestěhujete do vedlejšího pokojíčku, protože se s ním nevejdete do uličky a dveří.  Tak Pán nařídil a předpokládal, že dojde jen na výmalbu zdí, po té se odebral na čtyřdenní lezení do Dolomit.

Povodně.... Hrůzy, děsy a noční můry. Je to aktuální pro oblast, v které žiji. Ta přímá každodenní konfrontace nutí mne neustále o tom přemýšlet. Ale pořád mi vyvstávají různé další a další otázky. Je to tak, že každý, kdo se ocitl v okamžiku, kdy jeho  život visí na vlásku........ přichází změna žebříčku hodnot. Ale co to pak znamená, že už nezáleží na věcech hmotných, na jmění, nemovitosti, zásobách, ale jen na holém životě? Nebo na lásce jeden k druhému?

Celý článek

Ráno vstanu – jdu krmit nejmladší. Prostřední akorát dojídá jogurt, bere plavky, čistí zuby a ve dveřích volá ahoj a frčí za kámoškou na zahradu. Najstarší spí, protože zase do půl čtvrté chatovala s nějakým milým.... Potřebuju jít na poštu, do lékárny pro nutrilon, vyřídit maily a udělat spoustu telefonů. Máme nové obchodní zastoupení v Ostravě! Dobrá zpráva. Rozhlídnu se kolem sebe.... To, co bylo večer uklizeno, je opět vyházeno, ještě jsem stihla zachránit a uklidit vyžehlený prádlo ze včera. Sotva sednu k PC se snídaní na klíně – ano, taky mám hlad a taky se chci najíst, to mrně mi vzalo myš a cosi vyrobila na ploše, začnu psát mail a tak aby si ukrátila čas, vzala mi rajče a mrskla s ním na zem, když zvedám rajče a zlobím se, rychle přiskočí ke klávesnici a snaží se cosi napsat, takže mail musím psát znovu .... A kde mám propisku? Ježiši, zase ji má ona a uhání s ní.... V koupelně je odměrka z kuchyně? Co tam dělá?? A proč máme v kuchyni bábovky z pískoviště? Ta prostřední mezitím volá u balkonu, že už by ráda oběd. Pošlu jí si umýt nohy než vleze do obýváku a jdu ohřívat oběd.....Mezitím se princezna rozmyslí, že když není oběd hned, že ještě jde za kámoškou a přijde za chvíli. ÁAA........to už se nám budí ta nejstarší..... vyřiď prosím tě za mně poštu, lékárnu a pověz prádlo...... nj, všechno by se stihlo, už jsem i myslela, že už odešla, ale to ticho pramenilo z toho, že se hodinu maluje a chystá. Bože, kvůli poště a lékárně? Má všechno nachystaný, mohla jen vzít tašku a jít, nj..... nemá cenu do toho kecat. Mezitím prostřední chytám, že ven fakt nejde, protože oběd už ohřívám a ty nohy teda fakt neumyla. Krmím Luisu...... lžíci za lžící...... těstoviny s rajskou omáčkou a masem, chutná, než....... Bouchne mi do lžíce a omáčka je všude, v jejích vlasech, na zádech, po obýváku..... Sofie sedí nad talířem, že už takový hlad nemá, a že už nebude, vždyť ani nic nesnědla? A teď co? A bože, kdo kam dal zase ten dudlík, aby mohla jít malá spát po obědě? Dudlík nalezen a s ním i stojím nad rozhrabaným květináčem – hlína všude, kamínky všude....

Konečně můžu pracovat, jen na mne Sofie nemluv a konečně sněz ten oběd!

Už jsme všichni. ..

Od 11.3.2009, konkrétně v 21:50 hodin přišla na svět Luisa  A tentokrát i já usuzuji, že už jssme všichni. Dřív, o dost dřív, chtěla jsem dětí  5, aspoň pět.....  přála jsem si velký stůl a kolem hodně dětí.... Teď, neboli už v těhotenství, zvažovala jsem.... že tři děti budou stačit, 3 děti na jednu máminu hlavu, jedny máminy nervy, jedny máminy ruce, jedny máminy nohy a jednu máminu trpělivost atd...

Doma  tak nějak některé činnosti ustálily se, každý děláme to své a nedohadujem se. Například Petr zalévá kytky, vaří a věší prádlo, večer pak krmí psa. Já krmím Kubu (papoušek), rybky, děti, uklízím, peru, žehlím atd. Z toho vyplývá, že věšívám prádlo absolutně minimálně a to se stalo zrovna nedávno a .... divila jsem se...

Celý článek

5. den mého šílenství.....

Přinesli jsme ze sklepa cosi, co nikdo doma nechtěl.  Jen já anoJ Bylo to k nám kdysi dovezeno mnou, pokud si pamatujete můj historicky první příspěvek sem, tehdy to byly židle od jedné cizí tchýně, k židlím se tehdy přibalila i tato skříňka, neboť jsem neodolala J

No.... Chtělo by to ušít nové sedáky do obýváku na křesla a nejlépe v té samé látce jako jsem čalounila ty židle. Ok, tu látku ještě mám, tak nastříháno, ušito, teď jsou nové potahy oboustranné a na zip, a  hlavně ... hlavně už jsou hotové. Ještě kousek látky zbylo, co třeba nový pelech pro psa? Ok, akorát to výjde, nějaký ten molitan taky ještě mám J 

Celý článek

Už vím, co a jak kde doma bude pro mimi připravený. Všechno jsem nanosila, měsíc prala, žehlila a chystala.  Mezi přinesenými byl i košík na mimi, po obou holkách, kde látka na něm říkala: Je čas na obnovu! Výborně! To bude pro mne hezký večer J Objevila jsem suprový látky na netu, a započala jsem s výběrem. Nevěděla jsem který dřív, a napadaly mne další a další možnosti využití a šití. No, nějaké šití jsem si teda naplánovala, rozměry spočítala....no a ty nádhery objednala.  

... a to doslova! Opravdu! Skoro celý těhotenství se večer přistihnu, jak potřebuju dělat něco, cokoliv, s rukama, třeba jen přišívat knoflíky, nebo háčkovat, plíst, co já vím, prostě cokoliv, hlavně něco tvořit. No...., když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem vždycky zjistila, že knoflíky žádný na přišití nemám, háčkovat nevím co, zas tak moc se mi háčkovaný věci nelíběj, nic hezkýho si z toho nedovedu představit, každopádně nic, co bych potřebovala..., plíst už se snad dneska ani nevyplatí, nebo jo?

Celý článek

„Je něco moc zvláštního napsat první slova příběhu. Nikdy nemůžete dopředu s určitostí říct, kam vás dovedou. Ty moje mne dovedly sem." Tak takhle začíná vyprávět svůj příběh Beatrix Potterová ve filmu o ní samé Miss Potter. Hezkými slovy začíná a hezkými i pokračuje. Miluju její přemýšlení a její tvorbu.

Dlouho jsem tu v blogu nebyla, já vím. Nee že by nebylo o čem psát, to jistě bylo, ale bez výmluv se mi prostě nechtělo. Dávala jsem přednost něčemu jinému  a nebo,  jako zrovna teď posledních pár měsíců, nedávám přednost ničemu.  Nic mne nemotivuje. Již po sté zkouším otevřít word a znovu začít psát... ale pak to smažu a laptop znechuceně odstrčím.

Přemýšlet stylem: Jen další krok.... to jsem se naučila na kurzu Poznej svůj cíl. A je to hodně dobré! Vyzkoušejte si to. Funguje to následovně: Něco chcete. Tím to vždycky začíná. Máte nějaký nápad a nebo podnět a vy něco chcete. Ale.... myšlenky pracují....neustále....a teď záleží na tom, jak popustíte uzdu myšlenkám a co vám říkají.

Celý článek

Od minulého článku ( pod tímto ) uplynula už slušná doba. Teď na konci dubna to bude rok, co jsem ten starý článek stáhla, jelikož jsem se rozhodla si okno nechat patentovat a využít ho tak komerčně. Teď má tohle okno už bráchu, který je ve vzorkovně firmy, s kterou budu spolupracovat. Dalším krokem byla výroba propagačních materiálů. Jako je například leták. No a leták už je taky na světě.

Celý článek

Čekala nás rekonstrukce kuchyně. A já měla velký nápad, týkající se okna v kuchyni. Měla to být taková třešnička na dortu, když práci dokončíte.
Celou kuchyň už jsem měla vymyšlenou a nakreslenou. Ale to ohyzdné okno bytovky mi do mého záměru nepasovalo. Takže další kresby a nápady. Až vznikl jeden, který jsem neváhala hned zrealizovat . Tentokrát jsem jela za truhlářem. Stojím u něj a ukazuji mu můj náčrtek a na mou duši, vůbec mu nerozuměl :-)
Pořád dokola jsem mu vysvětlovala, co jaká čára znamená, rozměry a tak pod. Účel a smysl celého okna vůbec nepochopil. Ale je to velmi šikovný truhlář a nakonec prostě jen udělal vše jak jsem nakreslila.

Celý článek

Jak poznat svůj cíl je , zdá se, pro někoho hodně těžká otázka! Mám tu čest se poslední dobou setkávat se samými zrcadly, která říkají jasně o co go... Téměř každý den vidím, jaký je největší problém u většiny z nás. (Problém, nemám ráda to slovo problém, neboť když se píše a říká slovo problém, všechny to už dopředu odradí, neboť nikdo nechce vědět v čem že je ten problém... J) Ale on to problém opravdu je. Chci o tom napsat, protože má zjištění jsou děsivá. Nikdo neví co chce. Nikdo s kým mám co dočinění během posledních jednoho – dvou měsíců.... během posledního půlroku.... a zřejmě zpětně celý dosavadní život -  jen jsem to nevnímala...

Celý článek

...a měla jsem možnost se o tom přesvědčit na vlastní kůži! Doslova! Kůži! Protože ta si právě přišla na své J v harmonii i s mojí duší J Prostě si přišly na své obě J

Tak takový jsem měla včerejší večer a nemůžu o něm nenapsat.

Upozornění pro čtenáře, kteří hledají krátké texty, ať tento článek vynechají, neboť mi nejde napsat krátký příběh o něčem tak velkém, co se mi děje!

Nový rok začal opravdu ve velkém stylu! Už mám v diáři jeden zakroužkovaný VELKÝ DEN a jdu kroužkovat další!

Předem upozorňuji čtenáře, které nebaví číst něco dlouhého, ať to zavřou a jdou číst jinamJ Tohle bude nejspíš dlouhý příběh....

Už několik dní přemýšlím, jak ho napsat, teď si sedám a začnu, uvidíme, jestli ta pointa, kterou chci aby měl, jestli vyjde na povrch.... Konec přemýšlení, jdu psát!

Je to pár dní zpátky, nový rok začal a já měla VELKÝ DEN! Když začal, nevěděla jsem, že bude Velký s velkým V!

Těsně před svátky jsem ušila kamarádce tyhle dva krasavce. Pořád si přála mít na svém gauči veliký polštáře. Ty jsem koupila. Ale zároveň jsem věděla, že pokud to ještě stihnu a někde uvidím nějakou dobrou látku, tak jí ještě na ně ušiju potah.

Co za velkou změnu udělá barva. Jedna plechovka barvy vám změní bydlení. Obzvlášť pokud se rozhodnete pro hodně kontrastní barvu. Teď jsem tuhle proměnu udělala s naší ložnicí. A rázem jsme úplně někde jinde.......asi někde na návštěvě J

Celý článek

JO! Jsem fakt dobrá! Věděla jsem, že mne jich čeká pět.... A ta představa mne děsila.... To mne vyřídí.... To nemůžu zvládnout.... říkala jsem si.... No co, když tak mi s nimi pomůže moje dcera, je už velká a už nějaké zkušenosti taky má....

Tak jsem se na to psychicky nachystala a hurá do toho.... Připravit si dost místa, bude jich pět, tak ať se sem všichni vejdeme....

Život a jeho příběhy mne stále přesvědčují o tom, že poznávání souvislostí na kurzu Zdeňky Jordánové má prostě blahodárný vliv na moje blaho J ( Teda tolik blaha do jedný věty- to jsem ještě nepsala J )

Dnešní den cítím, jako velký den pro mne, jako zlomový den. Nejde se o příběh dnešního dne nepodělit s vámi.

Určitě znáte ve svém životě situace, které by se měly řešit, ale nějak se vám do toho nechce. Každý to určitě zná. Někdy. Něco. A tak vám napíšu, jak se mi některé pro mne stresové situace vyřešily v podstatě bez práce ale přeci jenom mým přičiněním. Stačí se rozhodnout, že teď otevřete ten rozhovor, nebo že teď zvednete ten telefon a vyřídíte to TEĎ....

Nedávno jsem koupila Kristýně zimní bundu. Okamžitě, jak se za námi doma zavřely dveře, strhala z té bundy všechny visačky, jen aby si ji konečně už mohla vzít na sebe. Co se dělo dál s těmi visačkami, jsem vážně nesledovala.

A předevčírem se naše malá Sofie zase projevila tak, jak jí jméno káže J (vysvětlení: Sofie znamená moudrost)

Ahoj všichni, co sem rádi zavítají.... Vítám Vás u nově vzniklé rubriky s názvem JÁ. K tomu názvu ještě povím víc, ale  teď chci jen říci, že sem chci psát moje pidi příběhy, moje postřehy, moje úvahy, prostě co mi život do cesty přináší.... Proč sem chci psát? Můj blog nějakou dobu stál, nic se v něm nového neobjevilo – a to mělo důvod. Tím důvodem bylo, že když netvořím nic, co by podle mne stálo za to nafotit a dát sem, pak nebylo co sem vlastně dávat. Ale já ráda píši i bez čalounění židlí a bez výmalby bytu. Tolik na vysvětlenou.

A hned na úvod dám jeden z pidi příběhů :

Tak jsem se nějakou dobu nevěnovala tomuto blogu.... Né že bych nechtěla.....Ale...Na vysvětlenou: Měla jsem foťák.... Krásnej super foťák, přesně takovej, jakej potřebuji a využiji. A třeba zrovna právě tady na ten web.  A byl nový, teprve z vánoc.... A je to dva měsíce, co mi ukradli v obchodě kabelku se vším.... Samozřejmě že i ten foťák L Ale všechno je už OK!

Tohoto koníka jsem vyrobila pro moji „učitelku kuchařky života"  J Dostávám od ní kvalitní recepty na život, aby mi ten můj život  víc chutnal. To máte tak: Celý život vám chutnají třeba „smažený knedlíky s vajíčkem". A pak se najednou dozvíte, že se do nich dají přidat rajčata a pak taky paprika a to všechno se dá ještě přisolit a opepřit. To jsem vážně netušila!

Celý článek

Nedávno mi dcera po návratu ze školy  hlásila už v chodbě: „ Paní učitelka prosí všechny tatínky, kdo by přišel vymalovat třídu. „ A z naší kuchyně se ozvalo: „No, tak na to zapomeň! „ A já z obýváku zajásala: „ Jóóó´, tak jóóóó, a může to být maminka? „ Takže dcera vyřídila moji odpověď ve škole a paní učitelka se nad ní jen pobavila a to je všechno, k mému smutku . No tak třídu mne vymalovat nenechali, jejich škoda, ale našlo se pro mne něco jiného.

Každý obrázek, který dělám má už dopředu stanovené místo a majitele. Tyhle obrázky byly vyrobené pro moji kamarádku a zároveň švagrovou. Řekla bych, že je to víc kamarádka, než švagrová.  No a tahle osoba je moc fajn. Máme stejný smysl pro humor. V zimě spolu vyrážíme na běžky a vždycky si to spolu užíváme. A ani se neptejte na naše běžkařské vybavení J

Ano, mohla jsem pro vás napsat normální vánoční příběh! A krásnej! Na silnicích břečka, hořící stromeček a potom nějaká ta vánoční havárie s kaprem. Jenomže já jsem řekla NE! Žádná romantika, kšcc, a když příběh, tak o práci! V tomto příspěvku dostanou noví, ale i stávající čtenáři tohoto webu obrázky adventních věnců. J

Nedávno se mi , mimochodem díky tomuto webu, ozvala kamarádka Alenka, kterou jsem dlouho neviděla.  Ale co jsem věděla, že si před dvěma roky koupili  dům. Je to veliký krásný starý dům. Tedy ještě není krásný, ale kdysi byl a jednou zase bude. K tomu domu patří ještě veliká dílna a stodola a spousta dalších podobných prostorů.  A přišel čas je navštívit. Prý jestli se nemrknu na dětský pokoj, že ho chce Alenka dětem zrekonstruovat.

Celý článek

Tak toto jsou dveře vyrobené z původních klasický hnusných panelákových dveří :-). Jsou to dveře do dětského pokoje a já tak vidím na děti i když jenom procházím okolo. Jednou je to možná bude pěkně štvát, že nemají soukromí. Ale to se snad nestane, protože až bude doba, kdy budou holky vyžadovat soukromí, tak tou dobou budeme snad už bydlet v domečku a tam bude všechno jinak. Tam se teprve vyřádím  :-). 

Mám jednu hodně dobrou kamarádku, která bydlí sama v panelákovém bytě 3+1. Každého napadne, že tak velký byt je pro samotnou paní moc velký. Pro téměř každou samotnou paní před důchodem asi ano, ale to neplatí pro tuhle paní :-). Pro ni by byl i 5+1 akorát :-). Totiž, přesněji řečeno, nechci jí křivdit, ani ne tak pro tu paní, jako pro její děti, kteří její byt využily jako úložný prostor. Respektive její dcera, která už tam asi 15 let nebydlí a svůj původní dětský pokoj hodlá nadále využívat, a to tak, že nanosí všechno, co už nepotřebuje. A tak milá paní jen trpělivě snášela to snášení bordelu do svého bytu :-).

Celý článek

Žila, byla :-) jedna rodinka. Působila navenek velmi harmonicky. Ale nikdo nikdy nevidí těm dvěma do kuchyně, že? Nikdo si nepíše na čelo: jsme normální lidé a tak máme taky manželské problémy, snad jako někdy každý. A tahle rodina se rozhodla, že si zrekonstruují starší domek a opustí tak konečně panelákovou klec. Přišla po letech doba ke stěhování a tak se do nově udělaného domku nebudou přeci brát staré krámy, že?

Mou velkou vášní je navštěvovat bazary a různé vetešárny :-). Snad jestli tam neobjevím zase jeden nějaký zajímavý kousek, který pro jiného už nemá žádnou váhu.
A často něco objevím. Dřív jsem tahala kde co, ale dneska už si rozmyslím dopředu, co z toho bude. Taky se mi tak nějak ustálil vkus na design. Ten předmět musí v sobě něco mít, nějaký šmrnc, nějaké kouzlo, nebo jak to nazvat. Každopádně, dnes už se jakž takž vyznám ve svých pocitech, a tak když vidím onen předmět v takovém krámku, rozbuší se mi srdce a nadšeně mi v hlavě bleskají fotky tohoto předmětu v nové podobě.

Celý článek

Všechny děti jsou na tom asi úplně stejně! Dělají bordel! No a není to snad pravda? :-) Když bylo jen jedno dítě, tak jsem poctivě rovnala všechny hračky každý večer, všechno muselo být na svém místě a nic rozebraného. Každé kolečko muselo být tam, kde má být, každá karta musela být s těmi ostatními, každá kostka byla součástí dalších kostek. A já byla trpělivá a neustále jsem to rovnala. U druhého dítěte už do těch věcí sama kopu, aby mi nepřekáželi v cestě :-) Úklid probíhá takovým způsobem, že to musí být rychlé a schované.

Celý článek

Je to už dávno, kdy jsem, jako holka uvězněná v paneláku v 1+1, snila o domku a tak je chodila pravidelně obdivovat a snít si o nich. Vždycky jsem chtěla vytvořit v bytě alespoň pocit toho, že je člověk v domku a ne v paneláku. A tak jsem pořád špekulovala nad některými detaily, které tvoří tu atmosféru a přišla jsem na to, že jedním ze zásadních principů jsou okna. Taková různorodá okna, která jsou téměř všude v rodinných domech. Některá tak úžasně členitá, na rozdíl od těch našich velkých skleněných tabulí.

Již dávno jsem zase takhle jednou v bazárku našla jeden krásný kousek. Je to zřejmě ruční práce mistra kováře. Je to zahradní lampa, která určitě měla místo na nějaké verandě či terase rodinného domku, nebo chaloupky. Tehdy jsem neodolala a koupila si ten skvost, aníž bych věděla, kde ho kdy uplatním.

Kdo by to byl řekl, že v bytovce se najde místo i na voliéruJ Ano, u nás je téměř všechno možné.
Nápad vznikl tehdy, když jsme naší Kristýnce koupili k narozeninám papouška. Je to modrá rosela a jmenuje se KubíčekJ. Máme moc rádi zvířata a tak pro nás bylo nepřípustné, aby náš Kubíček byl zavřený v kleci. Původní záměr byl takový, že našeho Kubíčka necháme prostě volně lítat po bytě. Kde kdo to prý tak má a tak jsem souhlasila. Jenže jsem netušila, co takový ptáček dokáže.

Koš na prádlo jsem si koupila rovněž v bazárku, ale je to již dávno. Přesto mi službu dělá již minimálně 10 let. Jen jsem do něj ušila vložku z bílého plátna, která je celá vyndavací díky našitému suchému zipu po horním obvodu. Vršek je na gumu a byl to můj první pokus o patchwork.

Právě jsem si dodělala kuchyň. Jak jinak, než ze staré – novou. No a jednoho slunečného dne jsem si vyrazila navštívit moji kamarádku, která se nastěhovala zpátky ke svému exmanželovi do baráku. Tchýně jí tak poskytla azyl, než si najde svoje bydlení. Hodná, viďte? Krátce na to zemřela:-). Načež kamarádka se rozhodla udělat v baráku velký pořádek a chopila se svého díla opravdu s vervou:-). Začala pálit všechno, na co přišla a co nepotřebovala. Když tu se náhle objevila Laura a viděla židle připravené na podpal:-). Taková škoda!, zvolala:-) Ba ne, chvíli jsem váhala, jestli vůbec stojí za to. Jestli na nich neplýtvám svou představivostí a následným dotykem:-). No, hodily by se mi židle do mé nové kuchyně, ale jsou tyhle ty pravé? Potřebuji takovou hrůzu? No, ostatně, posuďte sami.